Vstup do lesa
Mojžíš
Blízký východ · judaizm

Mojžíš

podle tradice kolem 13. století před naším letopočtem · Egypt, poušť Sinaj, země Kanaán

Vůdce, který vyvedl lid z otroctví a dal mu zákon založený na spravedlnosti.

Postava z tradice: známe ji z knih a vyprávění, není jisté, zda skutečně žila.

Otevřít s ilustracemiobrazy, legendy a další učitelé

Kdo byl

Mojžíše známe výhradně z hebrejské Bible. Mimo ni po něm není žádná stopa ani v egyptských záznamech, ani v archeologických nálezech, a proto se historici neshodnou, zda skutečně žil, nebo je to postava spojující mnoho dávných vyprávění. Pro Židy, křesťany i muslimy je jedním z nejdůležitějších proroků.

Podle Knihy Exodus se narodil v Egyptě v rodině hebrejských otroků. Faraon nařídil topit hebrejské chlapce, a tak ho matka dala do košíku a pustila po Nilu. Našla ho faraonova dcera a vychovala ho na dvoře. Jako dospělý zabil egyptského dozorce, který bil otroka, a utekl do pouště. Tam u keře, který hořel a nehořel, uslyšel hlas Boha.

Vrátil se do Egypta, vyvedl svůj lid a čtyřicet let ho vedl pouští. Na hoře Sinaj přijal zákon a sám zemřel, když z hory Nebo hleděl na Zemi zaslíbenou, dřív než do ní vstoupil.

Čemu učil

Svoboda je svatá

Celé vyprávění o Mojžíšovi začíná tím, že Bůh slyší křik otroků. Vyjití z otroctví se pro Židy stalo nejdůležitější vzpomínkou, kterou si každý rok připomínají o Pesachu.

Miluj bližního jako sám sebe

Tato věta, kterou mnoho lidí spojuje s Ježíšem, pochází z Tóry, z Knihy Leviticus. Ježíš ji citoval.

Važ si cizince

Tóra mnohokrát připomíná, aby se příchozímu neubližovalo, neboť i vy jste byli cizinci v Egyptě. Přikazuje také nechávat část úrody na poli pro chudé, vdovy a sirotky.

Odpočinek pro všechny

Šabat je dnem volna nejen pro pána, ale také pro služebníka, cizince, a dokonce i pro vola a osla. Na tehdejší dobu to byla revoluce.

Jeho slova

„Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.”
Kniha Leviticus 19,18
„Příchozího nebudeš utiskovat. Víte, jak je příchozímu u srdce, neboť i vy jste byli příchozími v egyptské zemi.”
Kniha Exodus 23,9
„Předkládám ti život a smrt, požehnání a prokletí. Zvol si život.”
Kniha Deuteronomium 30,19

Legendy a příběhy

Uhlík na jazyku

Židovská vyprávění, midraše, praví, že malý Mojžíš sundal faraonovi z hlavy korunu. Rádci chtěli zjistit, jestli to udělal úmyslně. Postavili před něj zlato a žhavé uhlíky. Anděl postrčil jeho ruku k uhlíkům, chlapec vložil uhlík do úst a spálil si jazyk. Proto se podle legendy Mojžíš později zadrhával a prosil, aby za něj mluvil jeho bratr Áron.

Moře, které se rozestoupilo

Nejslavnější obraz z Knihy Exodus: vody Rudého moře se rozestoupí, lid přejde po suchu a faraonovo vojsko se utopí. Jedni v tom vidí zázrak, jiní vzpomínku na přechod přes mělké bažiny a ještě jiní vyprávění o tom, že Bůh stojí na straně slabších.

Jsou to legendy a vyprávění, ne historické zprávy.

Co bylo přidáno později

Tóra, tedy prvních pět knih Bible, byla po staletí připisována samotnému Mojžíšovi. Dnes většina badatelů soudí, že ji sepsalo mnoho autorů mezi 10. a 5. stoletím před naším letopočtem. Rozsáhlé rituální předpisy, a pak Talmud a náboženské právo, narostly v průběhu dalších staletí. Zásady o spravedlnosti, svobodě a péči o slabší jsou však v samém srdci těchto vyprávění.

Zajímavost

Na slavné Michelangelově soše má Mojžíš na hlavě rohy. Je to důsledek překladu: hebrejské slovo karan znamená, že jeho tvář zářila, ale latinská Vulgáta ho přeložila jako „rohatá“. Umělci proto po staletí malovali Mojžíše s rohy.

Blízký východ: další učitelé

Zdroje