Vstup do lesa
Milarepa
Čína, Tibet a Dálný východ · tibetský buddhismus

Milarepa

ok. 1052–1135 · hory Tibetu a Nepálu

Z mstitele a černokněžníka se stal nejslavnějším tibetským světcem, který žil v jeskyních jen z polévky z kopřiv.

Historická postava.

Otevřít s ilustracemiobrazy, legendy a další učitelé

Kdo byl

Milarepa se narodil v zámožné rodině. Když zemřel otec, strýc se ženou se zmocnili majetku a z matky s dětmi udělali sluhy. Matka přemluvila syna, aby se naučil černou magii a pomstil se. Podle jeho životopisu zřítil dům při svatbě a zahynulo třicet pět lidí, a potom krupobitím zničil vesnici úrodu.

Zděsilo ho, co udělal. Začal hledat učitele, který by mu pomohl očistit se z viny. Dostal se k Marpovi, překladateli a rolníkovi. Marpa mu celé roky nařizoval stavět sám kamenné věže a zase je bourat, pořád dokola, a nic ho přitom neučil. Milarepa byl na pokraji zoufalství. Teprve potom Marpa usoudil, že je žák připraven.

Zbytek života strávil Milarepa jako poustevník v himálajských jeskyních. Nosil jen bavlněný háv, i ve sněhu. Zpíval písně, v nichž učil prosté lidi, pastevce a lovce.

Čemu učil

Každý se může změnit

Jestliže mohl dosáhnout osvícení člověk, který zabil tolik lidí, pak není nikdo ztracený.

Meditace je důležitější než vědění

Učenost bez praxe je prázdná. Je lepší sedět v jeskyni a skutečně poznat mysl, než toho hodně vědět o knihách.

Prostota

Není třeba majetku ani pohodlí. Stačí to, co dává příroda.

Zpívej pravdu

Učil v písních, které si mohl zapamatovat každý. Byly sebrány ve Sto tisících písních Milarepových.

Jeho slova

„Mým náboženstvím je žít a zemřít bez lítosti.”
připisováno Milarepovi
„Když se dívám do své mysli, nevidím nic, co bych mohl nazvat myslí. A právě to je poznání mysli.”
Sto tisíc písní Milarepových, ve volném překladu

Legendy a příběhy

Zelený od kopřiv

Milarepa jedl v jeskyni celé roky jen polévku z kopřiv, protože tam nic jiného nerostlo. Jeho kůže zezelenala, a proto se na tibetských obrazech maluje se zelenavým odstínem. Když lovci nahlédli do jeskyně, považovali ho za ducha.

Píseň pro lovce

Jednoho dne vběhl do Milarepovy jeskyně raněný jelen a za ním lovecký pes. Milarepa jim zazpíval píseň a obě zvířata si lehla vedle sebe. Když přiběhl lovec, zuřivě ho chtěl zastřelit, ale šíp minul. Vyslechl poustevníkovu píseň, zahodil luk a stal se jeho žákem.

Jsou to legendy a vyprávění, ne historické zprávy.

Co bylo přidáno později

Milarepův životopis sepsal až v 15. století jogín Cangňon Heruka, tedy téměř čtyři sta let po jeho smrti, a přidal k němu mnoho zázračných příběhů. Škola Kagjü, která považuje Milarepu za jednoho ze svých otců, se později rozrostla v mocné kláštery, ačkoli sám Milarepa žil osaměle v jeskyních.

Zajímavost

Kopřiva, kterou jedl Milarepa, je tatáž rostlina, která roste v našich lesích. Polévka z mladých kopřiv je opravdu výživná, obsahuje hodně železa a vitaminu C. Víc o ní najdeš v našem Atlasu bylin.

Čína, Tibet a Dálný východ: další učitelé

Zdroje