
Smrk ztepilý
Picea abies (L.) H.Karst.
Polské lidové názvy: smrk
Tradiční použití
Monografie EMA neexistuje. V lidovém léčitelství Rakouska a Finska se mladé smrkové výhonky užívaly vnitřně jako sirup nebo čaj a zevně (koupele, inhalace, masti) při potížích s dýchacími cestami, kůží, klouby a trávením. Ve Finsku je sirup z výhonků domácím prostředkem proti nachlazení a výhonky slouží také jako koření. Smrkovou pryskyřici používalo lidové léčitelství Severu na rány a kožní změny. Výzkumy jsou převážně laboratorní; klinické důkazy chybějí.
Jak vypadá
Vysoký strom se štíhlou, kuželovitou korunou a převislými větvičkami. Jehlice jsou krátké (1–2,5 cm), tuhé, bodavé, v průřezu čtyřhranné, rozmístěné kolem celé větvičky. Na jaře vyrůstají na koncích větviček měkké, světle zelené přírůstky v hnědých šupinkách. Šišky jsou dlouhé (až 20 cm), převislé, opadávají vcelku.
Sběr
Sbírá se: mladé výhonky (jarní přírůstky), pryskyřice.
Kdy: květen – červen.
Podoba: sirup, nálev, kuchyně.
Dvojníci
- Tis červený – SILNĚ JEDOVATÝ (taxiny působí na srdce); jehlice ploché, měkké, tmavozelené, bez bílých proužků, nemá šišky, jen červené kalíšky míšků; je chráněný
- Jedle bělokorá – jehlice ploché, na spodní straně se dvěma bílými proužky a se vykrojeným koncem; šišky stojí na větvích
- Borovice – jehlice dlouhé, po dvou ve svazečku; také neškodná
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.

