
Ředkev setá
Raphanus sativus L.
Polské lidové názvy: rzodkiew czarna, rzodkiewka
Tradiční použití
Zelenina pěstovaná od starověku: ředkvička, ředkev bílá a černá (zimní odrůda). V lidovém léčitelství se výtažky z kořene a z nadzemních částí používaly při potížích se žaludkem, infekcích močových cest a zánětech jater; v polské tradici se šťáva z černé ředkve s medem podávala na kašel a „na žluč“. Ředkev obsahuje glukosinoláty a isothiokyanáty (ostrá chuť). Přehledová studie z roku 2019 popisuje antioxidační a jaterní ochranný účinek v laboratorních studiích a na zvířatech; klinické studie chybí. Monografie EMA neexistuje.
Jak vypadá
Jednoletá nebo dvouletá rostlina s tlustým, masitým kořenem: červeným a kulovitým (ředkvička), bílým a protáhlým nebo černým s bílou dření (ředkev černá). Listy lyrovité, spodní peřenosečné, drsně chlupaté. Květy bílé nebo světle fialové s výraznou žilnatinou, 4 okvětní lístky v kříži, v hroznu. Plodem je houbovitý šešule s korálkovitými zúženími.
Sběr
Sbírá se: kořen (ztluštělý), šťáva z kořene.
Kdy: květen, červen, září, říjen.
Podoba: šťáva, sirup s medem, kuchyně.
Dvojníci
- ředkev ohnice – divoký polní plevel, tenký, neztluštělý kořen
- křen – také ostrý kořen brukvovitých, ale dlouhý a bílý, s velkými listy
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
