
Křen selský
Armoracia rusticana G.Gaertn., B.Mey. & Scherb.
Polské lidové názvy: chrzan, warzęcha, warzucha
Tradiční použití
Monografie EMA neexistuje. V lidovém léčitelství se křen užíval vnitřně při kašli a zánětu průdušek, chronické rýmě, špatném trávení a revmatismu a obklady z čerstvě nastrouhaného kořene se přikládaly při revmatických bolestech a neuralgiích (působí dráždivě a hřejivě). V kořeni je glykosid sinigrin, z něhož po nastrouhání vzniká ostrý hořčičný olej, který v laboratorních studiích působí protibakteriálně. O Velikonocích se křen dává do košíku se svěcením. Klinické důkazy léčebného účinku chybí.
Jak vypadá
Trvalka vysoká 40–150 cm s tlustým, dlouhým, světle žlutým kořenem, v řezu bílým, velmi ostře páchnoucím. Přízemní listy obrovské, až 1 m, podlouhle vejčité, vroubkované, na dlouhých řapících. Listy na stonku peřenodílné nebo úzké. V květnu a červnu laty drobných bílých květů se 4 korunními lístky.
Sběr
Sbírá se: kořen, mladé listy.
Kdy: březen, duben, říjen, listopad.
Podoba: kuchyně (čerstvě nastrouhaný kořen), obklad (krátce), sirup s medem.
Dvojníci
- Šťovík tupolistý a lopuch – také velké přízemní listy, ale kořen po rozříznutí nevoní ostře; nevykopávej kořeny rostlin, které neznáš
- Kořeny jiných planě rostoucích trvalek (včetně velmi jedovatých) – křen poznáš podle bílého lomu a ostrého, do očí štípajícího zápachu po rozetření
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
