
Šťovík kyselý
Rumex acetosa L.
Polské lidové názvy: szczaw
Tradiční použití
Monografie EMA chybí. Je to především zelenina: mladé listy s kyselinou šťavelovou dávají polévkám, omáčkám a salátům kyselou chuť. V lidovém léčitelství se čaj ze šťovíku podával při potížích s játry a ledvinami a odvarem se vyplachovala vředovitá ústa a omývaly se furunkly. Studie potvrzující takový účinek chybí.
Jak vypadá
Vytrvalá luční bylina vysoká 30–100 cm. Přízemní listy na dlouhých řapících, vejčitě podlouhlé, s šípovitou bází se dvěma ostrými ouško směřujícími dolů; horní přisedlé, objímající stonek. V květnu a červnu úzké laty drobných, načervenalých květů. Plody jsou trojhranné nažky s rezavými křídly.
Sběr
Sbírá se: list.
Kdy: duben – červen.
Podoba: kuchyně (šťovíková polévka, omáčky), nálev, výplach.
Dvojníci
- Šťovík menší – menší, s listy s odstávajícími ouško; také kyselý a jedlý v malém množství
- Mladé listy jiných růžicových rostlin – šťovík poznáš podle kyselé chuti a šípovité báze listu se dvěma ouško směřujícími dolů; neochutnávej listy, které neznáš
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.