
Celer zahradní
Apium graveolens L.
Polské lidové názvy: selery, seler korzeniowy, seler naciowy, seler liściowy
Tradiční použití
Především zelenina a koření, pěstované více než 2000 let. Ve starých herbářích se kořen, nať a semena doporučovaly jako prostředek močopudný a povzbuzující trávení. Monografie EMA pro celer neexistuje a chybí kvalitní klinické studie těchto použití. Celer dodává draslík a vlákninu. Za vůni odpovídají ftalidy (např. butylftalid a sedanolid).
Jak vypadá
Dvouletá rostlina se silnou, charakteristickou vůní, vysoká do 1 m. Stonek hranatý, dutý. Listy lesklé, tmavozelené, zpeřené, s kosočtverečnými, zubatě vykrojenými úkrojky; u celeru řapíkatého s tlustými, masitými řapíky. Drobné bělavé nebo zelenavě bílé květy v malých okolících bez obalů. Plody drobné, asi 2 mm. U kořenové odrůdy masitá, kulovitá hlíza.
Sběr
Sbírá se: kořen, listy (nať), plody (semena).
Kdy: červenec – říjen.
Podoba: kuchyně, šťáva, nálev ze semen.
Dvojníci
- rozpuk jízlivý – jedovatý, roste u vody, oddenek s komůrkami
- kerblík lesní...
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
