
Řeřišnice luční
Cardamine pratensis L.
Polské lidové názvy: rzeżucha, rzeżucha dzika
Tradiční použití
Monografie EMA neexistuje. V lidovém léčitelství byla řeřišnice luční považována za rostlinu močopudnou a podporující trávení a čerstvé listy se na jaře jedly jako zdroj vitaminu C. Ostrou chuť dávají sloučeniny síry (isothiokyanáty) jako u jiných brukvovitých. Klinické studie potvrzující léčebný účinek chybí.
Jak vypadá
Bylina vlhkých luk vysoká 15–50 cm. Při zemi růžice zpeřených listů s okrouhlými lístky; koncový lístek je největší. Listy na lodyze mají úzké, kopinaté lístky. V dubnu a květnu řídký hrozen světle fialových nebo bílých čtyřčetných květů. Plody jsou dlouhé, úzké šešule do 25 mm.
Sběr
Sbírá se: mladé listy, květy.
Kdy: březen – květen.
Podoba: kuchyně (čerstvá do salátů a tvarohu).
Dvojníci
- Řeřišnice hořká – roste u vody, květy bílé s fialovými prašníky; také jedlá, hořká
- Potočnice lékařská – roste ve vodě, květy drobné, bílé; divokou nejez syrovou (paraziti)
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.