
Manuka
Leptospermum scoparium J.R.Forst. & G.Forst.
Polské lidové názvy: mānuka, drzewo herbaciane Cooka, nowozelandzkie drzewo herbaciane
Tradiční použití
[TRADICE] Maorové pili nálev z listů mānuky při horečce a nachlazení, vdechovali páru z vařených listů a odvarem z kůry si vyplachovali ústa a hrdlo. Posádka kapitána Cooka z ní vařila „čaj“ proti kurdějím. Dnes je nejznámější med manuka: sterilní lékařský med se v nemocnicích někdy používá na rány a popáleniny. Přehled Cochrane z roku 2015 shledal, že med může urychlit hojení povrchových popálenin, ale důkazy pro jiné rány jsou slabé.
Jak vypadá
Keř nebo malý strom 2–5 m s olupující se kůrou. Listy drobounké, tuhé, píchavé. Květy bílé nebo narůžovělé, s pěti kulatými okvětními lístky a tmavě červeným středem. Dřevnaté tobolky zůstávají na větvičkách roky.
Sběr
Sbírá se: listy, kůra, med z nektaru.
Podoba: nálev, výplach, med.
Dvojníci
- kānuka (Kunzea ericoides) – velmi podobná, ale listy jsou měkké, nepíchavé a tobolky drobné a rychle opadávají
- čajovník (Melaleuca alternifolia) – australský zdroj oleje „tea tree“
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
