
Merlík bílý – lebeda
Chenopodium album L.
Polské lidové názvy: lebioda
Tradiční použití
Monografie EMA chybí. Dříve se bylina a kořen podávaly při kašli a chronickém zánětu průdušek a zevně na rány; dnes se merlík v bylinném léčitelství nepoužívá. Je to především divoká zelenina: mladé listy obsahují hodně bílkovin, vitaminu C a provitaminu A. Jedl se v době nedostatku před novou úrodou i za válek; za obléhání Leningradu chránil lidi před kurdějemi.
Jak vypadá
Jednoletý plevel od několika centimetrů do 3 m, pokrytý moučnatým, stříbřitým povlakem, zvláště na mladých listech a vrcholcích výhonů. Listy kosočtverečné až kopinaté, nestejně zubaté, sivozelené; horní celokrajné. Stonek rýhovaný, často s purpurovými skvrnami při bázi řapíků. Drobné nazelenalé květy ve svazečcích tvořících klasy a laty.
Sběr
Sbírá se: mladé listy a výhony, semena.
Kdy: květen – září.
Podoba: kuchyně (vařený jako špenát), kaše a mouka ze semen.
Dvojníci
- Lilek černý – JEDOVATÝ (glykoalkaloidy a saponiny v nati a nezralých plodech); listy tmavozelené, bez moučnatého povlaku, květy bílé se žlutým středem, plody jsou černé bobule
- Lebeda (rod Atriplex) – podobná, také jedlá; má jiné plody ve dvou listencích
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.