
Hruška polní – ulegałka
Pyrus pyraster (L.) Burgsd. (syn. Pyrus communis subsp. pyraster)
Polské lidové názvy: ulęgałka, grusza dzika
Tradiční použití
Plody planých hrušní, zvané ulegałki, jsou tvrdé, velmi trpké a plné kamenitých buněk; k jídlu se hodí až po několikatýdenním uležení, kdy změknou a osladnou. Dělaly se z nich také nálevy a pálenky. Hruška polní je předkem hrušně pěstované. Monografie EMA neexistuje – je to plod do kuchyně, ne lék.
Jak vypadá
Strom do 20 m nebo keř se štíhlou korunou, s trny na větvičkách. Kůra šedočerná, popraskaná na obdélníkové destičky. Listy vejčité, drobně pilovité, lesklé, s řapíkem téměř tak dlouhým jako čepel. Květy bílé, pětilupenné, s načervenalými prašníky. Plody 1–4 cm, hruškovité nebo kulovité, zelené až žluté, tvrdé a trpké.
Sběr
Sbírá se: plod.
Kdy: srpen – říjen.
Podoba: kuchyně (po uležení), tinktura.
Dvojníci
- zdivočelá hrušeň pěstovaná – bez trnů, plody větší a sladší; jedlá
- jabloň lesní – prašníky žluté, plody kulovité; jedlá
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
