
Granátovník obecný
Punica granatum L.
Polské lidové názvy: granat, granat właściwy, jabłko granatu
Tradiční použití
Plody se jedí syrové a šťáva – sladkokyselá, bohatá na kyseliny, cukry a vitamin C – se přidává do nápojů a pokrmů. Ve středomořské a asijské medicíně se odvar z kůry a kořene používal proti tasemnicím (obsahuje alkaloidy peletierin a izopeletierin) a odvar z květů při průjmu. Analýzy studií neukazují silné důkazy, že by granátová jablka zlepšovala zdraví; výsledky klinických studií jsou nejednotné. Monografie EMA neexistuje.
Jak vypadá
Keř nebo malý strom vysoký 3–5 m, mladé větvičky trnité. Listy vstřícné, eliptické až kopinaté, 3–8 cm, lesklé, celokrajné. Květy oranžovočervené, zvonkovité, asi 4 cm, s masitým červeným kalichem a mnoha tyčinkami. Plod velikosti jablka, s kožovitou červenou slupkou a korunkou z kališních lístků; uvnitř stovky semen v šťavnatých, rubínových obalech.
Sběr
Sbírá se: plod (šťavnaté obaly semen, šťáva), (dříve: slupka plodu, kůra, květy).
Podoba: šťáva, kuchyně.
Dvojníci
- granátovník zakrslý v květináčích – okrasný, plody drobné
- tomel (kaki) – také podzimní plod s kalichem, ale s dužinou bez pecek
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.