
Mrkev obecná – divoká mrkev
Daucus carota L. subsp. carota
Polské lidové názvy: dzika marchew, marchew dzika
Tradiční použití
Monografie EMA chybí. Mrkev divoká je předek mrkve seté. Mladý kořen je jedlý, ale rychle dřevnatí; květy a semena se někdy používají jako koření. Důkazy o léčivém účinku chybí. U této rostliny je nejdůležitější ji bezpečně poznat, protože její bílé okolíky připomínají smrtelně jedovaté rostliny z téže čeledi.
Jak vypadá
Dvouletá rostlina vysoká 25–150 cm s vůní mrkve. Lodyha rýhovaná a drsně chlupatá. Listy chlupaté, 2–4× zpeřené. Bílé květy v plochém nebo vypouklém složeném okolíku; uprostřed často jeden tmavě červený květ. Pod okolíkem četné zpeřeně dělené lístky obalu, dlouhé jako stopky. Po odkvětu se okolík stáčí do vyhloubeného „ptačího hnízda“. Plody drobné, s háčkovitými trny. Kořen tenký, bělavý.
Sběr
Sbírá se: mladý kořen, květy, plody (semena) jako koření.
Kdy: květen – září.
Podoba: kuchyně.
Dvojníci
- Bolehlav plamatý – SMRTELNĚ JEDOVATÝ (koniin); lodyha HLADKÁ, namodralá, s červenavými nebo fialovými skvrnami, po rozetření zapáchá po myších; kořen nevoní po mrkvi
- Kerblík lesní („psí petržel“) – JEDOVATÝ; lodyha hladká, listy dole lesklé, pod okolíčky jednostranné, dolů visící lístky obalíčků, pod okolíkem chybí velký obal
- Rozpuk jízlivý – SMRTELNĚ JEDOVATÝ; roste u vody, lodyha hladká, oddenek s příčnými komůrkami a žlutou šťávou
- Bolševník velkolepý – pálí (těžké popáleniny po slunci); obrovský, až několik metrů vysoký, s ohromnými okolíky
- Krabilice lesní a jiné bílé okolíkaté – bez tmavého květu uprostřed a bez zpeřených obalů
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.

