
Česnáček lékařský
Alliaria petiolata (M.Bieb.) Cavara & Grande
Polské lidové názvy: czosnkowe ziele, bździucha
Tradiční použití
Monografie EMA neexistuje. V lidovém léčitelství se nálev z natě používal proti červům (škrkavkám), při křečích, nachlazení a kurdějích, čerstvé listy nebo šťáva z listů se přikládaly na špatně se hojící rány a vředy. Listy obsahují hodně vitaminu C a A a mají chuť česneku s hořčicí; semena česnáčku jako koření byla nalezena v nádobách staré 6 tisíc let. Léčivý účinek nebyl potvrzen klinickými studiemi.
Jak vypadá
Dvouletá rostlina vysoká 30–100 cm, po rozetření voní po česneku. V prvním roce stálezelená růžice ledvinitých listů. Ve druhém roce přímý stonek se srdčitými nebo trojúhelníkovitými, hrubě zubatými listy na dlouhých řapících. Květy drobné, bílé, se 4 korunními lístky, v hroznu na vrcholu. Plody jsou dlouhé, vzpřímené šešule s černými semeny.
Sběr
Sbírá se: mladé listy, květy, semena.
Kdy: březen – červen.
Podoba: kuchyně (syrové listy do salátů, pesta, na chleba), koření ze semen.
Dvojníci
- Violky a popenec břečťanovitý – podobné srdčité, vroubkované listy, ale po rozetření nevoní po česneku
Informace mají vzdělávací charakter a popisují tradiční použití podle monografií EMA/HMPC (Evropské agentury pro léčivé přípravky a jejího výboru pro rostlinné léčivé přípravky). Nenahrazují radu lékaře ani lékárníka. Nikdy nejez rostlinu, kterou nepoznáváš na 100 %.
