
Zemědělský rebel z Alp
Permakultura ve výšce 1500 metrů
◐ Zkoumané
Úředníci mu dávali pokuty za to, že neořezává ovocné stromy. Rakouský horal udělal ze strmého svahu zahradu plnou rybníků, teras a rostlin, které tam prý vůbec neměly právo růst.
Kdo: Sepp Holzer · Kdy: od 1962 · Kde: Krameterhof, Salzburg, Rakousko
Příběh
Sepp Holzer se narodil v roce 1942 v Ramingsteinu v Rakousku v katolické horalské rodině. V roce 1962 převzal hospodářství po rodičích, položené ve výšce od 1100 do 1500 metrů.
Obvyklé zemědělské metody na příkrém, chladném svahu selhávaly. Holzer začal budovat terasy, rybníky a vyvýšené záhony, sázet rostliny ve směsích a vypouštět zvířata, aby pracovala za něj.
Neprořezával ovocné stromy a platil za to pokuty, dokonce mu hrozilo vězení. Rakouský biolog Bernd Lötsch ho nazval zemědělským rebelem.
Dnes vede kurzy permakultury po celém světě a radí při obnově zničených krajin, zejména při zadržování vody v rybnících. O jeho práci vznikl film „Zemědělský rebel“.
Jak to funguje
- Voda zůstává: Rybníky a terasy zadržují déšť na svahu, místo aby ho nechaly odtéct. Voda také za chladných nocí vydává teplo.
- Záhony ze dřeva: Pod zem se zakopávají větve a kmeny. Práchnivějící dřevo drží vlhkost jako houba a pomalu hnojí. Říká se tomu pahorková kultura.
- Mikroklima: Kameny a svahy se přes den prohřívají a v noci vydávají teplo. V zákoutích vznikají teplejší místa, než je průměr v okolí.
Ověř si sám
- Teplý kámen: Za slunného dne polož jeden teploměr vedle velkého kamene a druhý na otevřený trávník. Večer oba odečti. U kamene bývá obvykle tepleji.
- Houba ze dřeva: Zvaž suchý kus zetlelého dřeva, na hodinu ho ponoř do vody a zvaž znovu. Uvidíš, kolik vody dokáže udržet, jako v Holzerově záhonu.
- Voda na svahu: Nasyp do kočičího záchodku z hlíny malý svah. Polij ho konví jednou hladký, podruhé s malými terasami z klacíků. Podívej se, kde zůstane v zemi víc vody.
Co se ví jistě
Zadržování vody v rybnících a terasách i mikroklima u kamenů a vody jsou dobře známé jevy. Vyvýšené záhony se dřevem mají své zastánce, ale jejich přínosy jsou vědecky málo prozkoumané. Příběhy o exotických rostlinách v Alpách pocházejí hlavně od samotného Holzera a návštěvníků, bez systematických měření.