
Polevik
Polewoj, połewik
Polní démon žijící v obilí a pečující o ně, mužský protějšek polednice. Popisovali ho jako nízkého mužíčka s hlinitou pletí a s klasy místo vousů. V jižním Rusku měl zelené vlasy. Objevoval se v poledne a při západu slunce na mezi.
Jak jisté je toto poznání
Lidové pověry
Odkud o tom víme
Etnografie 19. a 20. století, hlavně ruská; B. a A. Podgórscy, „Wielka księga demonów polskich“ (2005).
Čemu se věřilo
Polevik vodil lidi po poli na scestí. Spáče na mezi v poledne dusil a šlapal po nich, zvlášť nebezpečný byl pro opilé. Při žních utíkal před srpy a schovával se v posledním snopu. Ten snop se s úctou odnášel do stodoly, aby polevik přežil do jara.
Kde
Východní Slované; podobné představy u západních Slovanů
Zajímavost
Víra v ducha ukrytého v posledním snopu souvisí se zvyky při dožínkách. Poslední snop se v mnoha regionech slavnostně vezl domů a uchovával se až do dalšího setí.
Obraz je umělecká vize opřená o archeologii a popisy, nikoli věrná kopie.