
Dziady
Podzimní a jarní dziady, Radunica (rusky), dušičky
Obřad krmení a vzpomínání na duše předků, konaný několikrát do roka, nejčastěji na podzim a na jaře. Nejlépe je popsán v Bělorusku a na Litvě, kde rodina připravovala večeři a zvala zemřelé ke stolu. Mickiewicz z něj převzal námět dramatu, ale hodně ho přetvořil.
Jak jisté je toto poznání
Lidové pověry
Odkud o tom víme
Běloruská a litevská etnografie 19. století; Adam Mickiewicz, „Dziady“ část II (1823).
Čemu se věřilo
Duše přicházely do domu, aby se posilnily, proto se část jídla pro ně odkládala a po večeři se neuklízelo. Pomáhalo se také chudým, kteří se modlili za zemřelé.
Kde
Bělorusko, Litva, východní Polsko; podobné obřady u všech Slovanů
Zajímavost
Slovo „dziady“ označovalo jak předky, tak potulné žebráky, kteří se za almužnu modlili za duše.
Obraz je umělecká vize opřená o archeologii a popisy, nikoli věrná kopie.