
Rudá drnová (limonit)
Vysrážené hydratované oxidy železa v půdě podmáčených sníženin, které stmelují písek a zbytky rostlin.
Vzniká na vlhkých loukách a v údolích, kde hladina spodní vody bohaté na železo často kolísá. Má podobu černohnědých hlíz nebo tvrdé vrstvy pod drnem. Od pravěku se z ní tavilo železo, hlavně v dýmačkách; v Polsku až do roku 1964.
Co to je
Vysrážené hydratované oxidy železa (limonit) v půdě podmáčených sníženin, které stmelují písek a zbytky rostlin.
Jak poznat
- Černohnědé až rezavé, porézní a děravé hlízy, často s otisky kořínků a zrnky písku.
- Tvoří rozptýlené balvany nebo souvislou, těžko proniknutelnou vrstvu v půdě.
- Vryp žlutohnědý (znak limonitu), na čerstvém lomu zemitý nebo polokovový.
- Struska z dýmačky je sklovitá, pórovitá a nese stopy natavení; ruda je matná a zemitá.
Jak a kde hledat
Hrudy rudy vycházejí na povrch na zorané, vlhké louce, v odvodňovacích příkopech a na okrajích údolí, zvláště po odvodňovacích pracích. Vstupuj jen se souhlasem majitele nebo správce příkopů. Nekopej v chráněných rašeliništích a mokřadech. Geologický a báňský zákon (čl. 4) se nevztahuje na získávání vzorků minerálů, hornin a zkamenělin pro sběratelské, vědecké a výukové účely, pokud probíhá bez důlních prací. V přírodních rezervacích a národních parcích je sběr minerálů a zkamenělin zakázán (zákon o ochraně přírody, čl. 15). Na cizím pozemku, v lese a v lomu je třeba souhlas majitele, lesní správy nebo správce.
Známá místa v Polsku
- Muzeum starověkého hutnictví na Mazovsku, Pruszków (woj. mazowieckie): Muzeum Mazovského metalurgického centra, které vycházelo z místních bahenních rud.
- Kostel sv. Vavřince ve Studzieńci (woj. lubuskie): Kostel z 2. poloviny 13. století postavený z kamene a bahenní rudy; jen k prohlížení, neodlamuj kusy zdí.
- Nowa Słupia (Dymarki) (woj. Svatokřížské vojvodství): V polovině srpna ukázky tavby železa v dýmačkách.
Význam a legendy
Mazovské metalurgické centrum u Pruszkówa bylo jedním z největších hutnických center barbarské Evropy; odhaduje se, že zde proběhlo 120–150 tisíc taveb, přičemž vrchol výroby připadl na 1.–2. století n. l. Dýmačky byly jednorázové, takže je dnes lze spočítat.
Zajímavost
Ložiska drnové rudy se dokážou obnovit během několika let. Dříve se používala také k čištění plynu od sulfanu.