
Lýkovec jedovatý
Daphne mezereum
Nízký keř úrodných listnatých lesů, kvete brzy zjara, ještě před olistěním. Růžové, silně vonící květy sedí přímo na větvích. Rostlina je zákonem chráněná a patří k nejjedovatějším v našich lesích.
Co to je
Lýkovec jedovatý je nízký keř, vysoký několik desítek centimetrů až půldruhého metru, z čeledi vilínovitých. Patří k prvním rostlinám, které v lese po zimě kvetou: růžové květy se otevírají na holých větvích už v březnu, někdy mezi zbytky sněhu. Listy se objevují až později. Je to jeden z nejjedovatějších keřů polských lesů a zároveň chráněný druh, takže ho nejlépe obdivovat zpovzdálí.
Jak poznat
- Keř vysoký asi do 1 m, s málo početnými, přímými větvemi.
- Květy růžové, vonné, po několika sedící na holých větvích v březnu a dubnu.
- Listy kopinaté, nahloučené na vrcholcích větví, objevují se po odkvětu.
- Plody červené, lesklé bobule posazené podél větve, dozrávají v létě.
Kde žije
Po celém Polsku, ale roztroušeně: v hájích, bučinách a lužních lesích na úrodných půdách, častěji na jihu.
Plody a semena
VELMI JEDOVATÉ. Všechny části, zejména plody a kůra, jsou silně jedovaté; u dítěte může být nebezpečných už několik plodů. Šťáva dráždí kůži. Netrhej, rostlina je také chráněná.
Když ho potkáš
- Obdivuj, ale nesahej. Šťáva a kůra mohou dráždit kůži a u citlivých lidí vyvolat zarudnutí, pálení nebo vyrážku. Po náhodném dotyku si umyj ruce vodou a mýdlem a nesahej si na obličej ani na oči.
- Nedávej do úst žádnou část rostliny, ani plody, a nedovol dětem ani psům je trhat. Červené bobule sedí přímo u větve, bez stopek. Po snědení byť jediného plodu volej 112 nebo toxikologické středisko.
Role v lese
Časné květy jsou jedním z prvních zdrojů nektaru pro hmyz probouzející se po zimě. Červené plody zobou ptáci a roznášejí semena po lese. Pro člověka a většinu savců je rostlina jedovatá, proto se jí zvířata obvykle vyhýbají. Roste nejraději na úrodných, vlhkých půdách ve stínu, a proto bývá ukazatelem bohatších lesních stanovišť.
Dříve
Dříve se kůra používala v lidovém léčitelství jako prostředek dráždící kůži, mimo jiné při revmatismu a špatně se hojících vředech. Popisuje se také barvení tkanin a dávné kosmetické využití. Starší příručky zmiňují žvýkání kořene při bolesti zubů a obklady z kůry na kousnutí. Když se poznala toxicita rostliny, od těchto způsobů užití se upustilo. Nezkoušej je opakovat, je to nebezpečné.
Zpráva sběrače
- Jeden z našich sběračů popisuje, že kořen lýkovce na omak připomíná lidskou kůži. Ověřili jsme to ve zdrojích a takový popis jsme nenašli, proto to neuvádíme jako ustálený fakt.
- Staré herbáře a farmakopeje popisují kořen a kůru jako ohebné, vláknité a pevné. Zvenku jsou hnědé a svraštělé, uvnitř bělavé a vatovité. Takový dojem mohl evokovat měkkou, pružnou kůži, ale je to jen náš opatrný výklad. Kdo to chce ověřit, ať rostlinu nevykopává, protože je chráněná a šťáva i kůra dráždí kůži.
Zajímavost
Květy se objevují tak brzy, že často vykukují zpod sněhu, a jejich vůni je v lese cítit z dálky. Podle výzkumů lotyšských týmů mají nejvíce terpenových látek výhony a kůra, méně plody, listy a kořeny.
Co říká zákon
- Lýkovec jedovatý je v Polsku částečně druhově chráněn na základě nařízení ministra životního prostředí z 9. října 2014 o druhové ochraně rostlin (Dz.U. 2014 poz. 1409, v platném znění). To znamená zákaz mj. ničení rostlin ve volné přírodě, takže netrhej větvičky a nevykopávej keře.
- Podrobný seznam a pravidla si ověř v aktuálním znění nařízení, protože předpisy se někdy mění.
Co říká teorie
- Rostlina obsahuje diterpenové estery, mezereín a daphnetoxin, a také glykosid daphnin. Mezereín a daphnetoxin aktivují enzym zvaný proteinkináza C. V laboratorních studiích působí mezereín na kůži jako promotor nádorů, proto se mu musíš vyhnout. Význam samotného daphninu pro toxicitu se v literatuře někdy rozebírá.
- Po snězení plodů se objeví pálení v ústech, otok rtů a obličeje, slinění a chrapot, později bolesti břicha a zvracení. Jeden z popisů otrav uvádí, že za těžké příznaky odpovídají především rozkousaná semena, nikoli dužina. Údaje z centra v Erfurtu z let 2010 až 2019 uvádějí 37 dotazů a 7 mírných příznaků, ale literatura varuje, že nebezpečných může být už několik plodů u dítěte. Tuto rostlinu nikdy nepovažujeme za bezpečnou.
- Etnobotanické přehledy uvádějí její dřívější použití v lidovém léčitelství navzdory známé toxicitě. Moderní fytochemický výzkum tohoto druhu je stále skromný.
Zdroje
- Wikipedia: Wawrzynek wilczełyko
- mp.pl: Truciciele z naszych lasów
- Murator: wawrzynek, piękny ale niebezpieczny
- Przegląd chemii i tradycyjnych zastosowań rodzaju Daphne (Sovrlić i Manojlović, 2017)
- USDA: baza fitochemiczna, Daphne mezereum
- Wikipedia: Mezerein
- King's American Dispensatory 1854: opis kory korzenia
- ISAP: rozporządzenie w sprawie ochrony gatunkowej roślin (Dz.U. 2014 poz. 1409)