
Skleněný střevíček
pro pobavení: pohádka (Perrault)
Takhle to vypadá na tvém profilu
Tento artefakt čeká někde v lese. Když ho najdeš při houbaření, jeho animovaná ikona se rozsvítí ve tvých Trofejích, ve Vitríně artefaktů. Běžný artefakt dává 5 b. v lize.
Motiv skleněného střevíčku zavedl Charles Perrault v pohádce o Popelce z roku 1697. Hrdinka ho ztratí, když prchá z plesu, a princ hledá dívku, které bude padnout.
Původ
Skleněný střevíček pochází z pohádky „Popelka aneb Malý skleněný střevíček“ Charlese Perraulta, vydané v Paříži roku 1697. Příběh dívky poznané podle ztracené obuvi je však mnohem starší: řecký zeměpisec Strabón (na přelomu letopočtů) popsal kurtizánu Rodopis a v Číně 9. století zapsal Duan Chengshi vyprávění o Ye Xian a jejím zlatém střevíčku.
Historie
U Perraulta žije Popelka s krutou macechou a dvěma nevlastními sestrami, sedí v popelu u krbu a dělá nejtěžší práce. Když princ pořádá ples, sestry jedou, ale ona zůstává doma. Tehdy se objeví její kmotra, víla: promění dýni v kočár, myši v koně, krysu v kočího, ještěrky v sluhy a hadry v šaty. Nakonec jí dá nejkrásnější skleněné střevíčky na světě.
Existuje jen jedna podmínka: před půlnocí se musí vrátit, jinak kouzlo pomine. První večer to Popelka stihne. Druhý se baví tak dobře, že uslyší bít dvanáctou, uteče ze schodů a ztratí jeden střevíček. Královic ho zvedne a oznámí, že si vezme tu, které padne na nohu.
Dvořan chodí se střevíčkem po princeznách, dvorních dámách a nakonec dojde i do domu macechy. Sestry si marně tlačí nohy dovnitř, ale Popelka požádá o zkoušku a střevíček jí padne jako ulitý. Jako důkaz vytáhne z kapsy druhý. U Perraulta sestrám odpustí a provdá je za šlechtice z dvora.
V jiné verzi, v Popelce bratří Grimmů (1812), je střevíček zlatý a královic ho získá tak, že natře schody smolou. Sestry si uříznou prst a patu, aby se do něj vešly, ale holubi volají, že v botě je krev. Na svatbě ti samí ptáci sestrám vyklovou oči. Perrault tedy příběh zmírnil a sklo se stalo znakem křehkého, jednorázového kouzla.
Jak působí
Podle Perraulta Popelčina kmotra víla vyčaruje šaty, kočár z dýně a skleněné střevíčky. Kouzlo mizí o půlnoci a střevíček sedí jen na jedné noze na světě.
Síly
- Jediná noha: Střevíček padne jen své majitelce, takže funguje jako nenapodobitelný poznávací znak.
- Kouzlo, které přetrvá: Když se o půlnoci kočár znovu změní v dýni a šaty v hadry, střevíček jako jediný zůstane skleněný.
- Pohodlí navzdory sklu: V pohádce v něm Popelka tančí celý večer a běhá po schodech a sklo se nerozbije.
- Dar víly: Je to dar kmotřičky, odměna za dobrotu a trpělivost hrdinky.
Osudy
Podle pohádky si Popelka druhý střevíček schovala v kapse a ten první jí přinesl korunu. Od 19. století se vede spor, zda šlo o sklo („verre“), nebo kožešinu („vair“): tuto teorii předložil mimo jiné Honoré de Balzac, ale Perraultův text mluví jasně o skle a skleněné či křišťálové střevíčky se objevují i v lidových verzích z Katalánska, Skotska a Irska.
V kultuře
Nejslavnější adaptace jsou Disneyho animovaný film Popelka (1950) a balet Sergeje Prokofjeva Popelka (1945). V Polsku je pohádka známá hlavně z překladů Perraulta a slovo „kopciuszek“ označuje člověka zanedbávaného a přehlíženého.
Zajímavost
Od 19. století koluje teorie, že Perrault měl na mysli kožišinu („vair“), a ne sklo („verre“). Většina badatelů ji odmítá, protože u Perraulta je střevíček jednoznačně skleněný.