
Mandragora
středověk
Takhle to vypadá na tvém profilu
Tento artefakt čeká někde v lese. Když ho najdeš při houbaření, jeho animovaná ikona se rozsvítí ve tvých Trofejích, ve Vitríně artefaktů. Vzácný artefakt dává 15 b. v lize.
Skutečná rostlina z čeledi lilkovitých, jejíž kořen připomíná lidskou postavu. Obrostla spoustou legend a ve středověku platila za atribut čarodějů. Pozor: je silně jedovatá, nesmí se jíst ani zbytečně se jí dotýkat!
Původ
Mandragora je skutečná rostlina ze Středomoří a Blízkého východu, jejíž rozvětvený kořen připomíná lidskou postavu. Zmiňuje se o ní už Kniha Genesis (kap. 30) a ve 4. století př. n. l. popsal řecký botanik Theofrastos rituály jejího sběru. Pozor: celá rostlina je silně jedovatá.
Historie
V Bibli malý Ruben najde na poli v době žní plody mandragory a donese je matce Leji. Ráchel, druhá žena Jákobova, která nemohla mít děti, o ně požádá sestru a na oplátku jí přenechá noc s manželem. Mandragora totiž platila za rostlinu podporující plodnost a lásku. Ráchel později porodila Josefa.
Theofrastos psal, že sběrač musí kolem rostliny mečem opsat kruh a kořen podřezávat tváří k západu. Flavius Josephus popsal podobný kořen zvaný baaras, jehož dotek měl zabíjet, a proto se k vytrhávání používal pes. Tento motiv rozvinul středověk: pes se přivázal ke kořeni, uši se ucpaly a psovi se hodil kus masa. Pes škubal, kořen vyšel s výkřikem a pes padl mrtev.
V Německu se mandragora nazývala Alraune nebo Galgenmännlein, tedy „panáček z oběšenců“. Věřilo se, že roste tam, kde byl pověšen zločinec. Vysušený kořen se oblékal do šatiček, koupal ve víně a choval v schránce jako domácí duch, který přináší bohatství, ale také neštěstí, pokud se o něj nikdo nestará.
Držet mandragoru mohlo být nebezpečné. V procesu Johanky z Arku v roce 1431 jí mimo jiné vyčítali, že u sebe nosila mandragoru pro štěstí, což popřela. Ve středověkých herbářích se kořen kreslil jako malý človíček a spisovatelé od Shakespeara po Machiavelliho využívali její špatnou pověst.
Jak působí
Podle pověstí vydává mandragora při vytrhávání ze země křik, který zabije každého, kdo ho uslyší. Proto se ke kořeni přivazoval provazem černý pes a sběrač si ucpal uši a odešel. Z kořene se dělaly amulety pro štěstí.
Síly
- Smrtící výkřik: Podle legendy mandragora, když ji vytrhnou ze země, vykřikne a kdo uslyší její hlas, zemře nebo přijde o rozum.
- Domácí duch: Vysušený kořen chovaný v domě měl přinášet bohatství a štěstí, pokud se o něj majitel staral.
- Láska a plodnost: Už od biblických dob se věřilo, že plody mandragory přejí lásce a početí.
- Skutečný jed: To není legenda: rostlina obsahuje nebezpečné alkaloidy a její požití může zabít, proto ji nikdy nesmíš ochutnávat.
Osudy
Mandragora roste divoce v zemích kolem Středozemního moře a v Polsku ji lze spatřit jen v některých botanických zahradách. Nejstarší kresby kořene v lidské podobě se dochovaly ve středověkých kodexech, mimo jiné v tzv. Vídeňském Dioskuridovi ze 6. století.
V kultuře
Shakespeare se o výkřiku mandragory zmiňuje v „Romeovi a Julii“, Niccolò Machiavelli napsal komedii „Mandragola“ (kolem 1518) a v „Harrym Potterovi a Tajemné komnatě“ (1998) žáci přesazují křičící mandragory s chrániči sluchu na uších.
Zajímavost
Mandragora se objevuje už v Knize Genesis, kde se o ni přou Ráchel a Lea. Obsahuje jedovaté alkaloidy, mimo jiné atropin.