
Orfeova lyra
mitologia grecka
Takhle to vypadá na tvém profilu
Tento artefakt čeká někde v lese. Když ho najdeš při houbaření, jeho animovaná ikona se rozsvítí ve tvých Trofejích, ve Vitríně artefaktů. Vzácný artefakt dává 15 b. v lize.
Lyra nejslavnějšího pěvce mýtů, Orfea. První lyru vyrobil z želvího krunýře malý Hermés, daroval ji Apollónovi a ten ji věnoval Orfeovi.
Původ
První lyru vyrobil v den svého narození malý Hermés, jak popisuje homérský „Hymnus na Herma“ (6. století př. n. l.). Orfeus, syn múzy Kalliopé a thráckého krále Oiagra, podle jiné verze Apollóna, byl Řekům znám už v 6. století př. n. l. a příběh Eurydiky nejkrásněji vyprávěli Vergilius v „Georgikách“ a Ovidius v „Proměnách“.
Historie
Hermés našel před jeskyní želvu, vydlabal její krunýř, napnul na něj volskou kůži, přidal ramena z rákosu a sedm strun z ovčích střev. Když Apollón uslyšel hru, dal za lyru stádo a zlatou hůl. Lyra přešla od Apollóna, boha hudby, k Orfeovi, který na ni hrál tak, že za ním šla zvířata a stromy i skály se dávaly do pohybu.
Orfeus se plavil s Argonauty pro zlaté rouno. Když míjeli ostrov Sirén, jejichž zpěv vábil námořníky na smrt, zahrál tak hlasitě a krásně, že přehlušil jejich píseň a zachránil posádku. Jen jeden z Argonautů, Bútés, skočil do moře.
Orfeova žena, nymfa Eurydika, zemřela po uštknutí hadem. Orfeus sestoupil s lyrou do podsvětí a jeho píseň zastavila kolo Íxíona, Tantalos zapomněl na žízeň a Sisyfos usedl na svůj kámen. Hádés a Persefona mu dovolili vzít Eurydiku s sebou pod podmínkou, že se na ni neotočí, dokud nevyjdou na světlo. Těsně před východem se Orfeus ohlédl a Eurydika navždy zmizela.
Zoufalý pěvec se pak vyhýbal ženám a ctil jen Apollóna. Thráčtí mainadové, ctitelky Dionýsa, ho v šílenství rozsápaly. Jeho hlava a lyra odplouvaly po řece Hebru do moře a doplavaly na ostrov Lesbos, kde hlava, jak říká legenda, ještě dlouho věštila. Múzy pochovaly tělo pod Olympem a lyru umístil Zeus na nebe.
Jak působí
Podle mýtů poslouchala Orfea při hře divoká zvěř a stromy i skály se daly do pohybu. Hudbou dojal Háda a Persefonu, kteří mu dovolili vyvést z podsvětí zemřelou ženu Eurydiku. Měla to ale jednu podmínku: nesměl se ohlédnout, než vyjdou na světlo. Orfeus se ohlédl a ztratil ji navždy.
Síly
- Moc nad přírodou: Hudba lyry dojímá zvířata, stromy a dokonce i skály.
- Přehlušení Sirén: Orfeova píseň byla silnější než zhoubný zpěv Sirén.
- Dojetí podsvětí: Hra na lyru obměkčila srdce vládců říše mrtvých a zastavila muka zatracených.
- Píseň po smrti: Podle legendy lyra i Orfeova hlava hrály a zpívaly, když plula po moři.
Osudy
Podle pozdějších autorů lyra doplula na Lesbos a byla tam uchovávána v chrámu, což vysvětlovalo, proč ostrov dal světu tolik básníků, mj. Sapfó a Alkaia. Na nebi se stala souhvězdím Lyry s jasnou Vegou.
V kultuře
Mýtus inspiroval operu „Orfeo“ Claudia Monteverdiho (1607), Gluckovu operu „Orfeus a Eurydika“ (1762) a film Jeana Cocteaua „Orfeus“ (1950). Czesław Miłosz napsal po smrti své ženy báseň „Orfeus a Eurydika“ (2002).
Zajímavost
Po Orfeově smrti byla jeho lyra umístěna na nebe jako souhvězdí Lyry. Jeho nejjasnější hvězda, Vega, patří k nejjasnějším hvězdám noční oblohy.